Tvorba pravoslavné ikony vychází z historicky ustálených technologických postupů byzantské tradice, které se formovaly v průběhu staletí v prostředí křesťanské ikonografie. Ikona není pouze uměleckým dílem, ale výsledkem přesně definovaného procesu, v němž se spojují řemeslná preciznost, znalost materiálů, tradice a modlitby. Každá fáze práce má svůj technologický i symbolický význam. Uvádím technologický postup, který používám při tvorbě ručně psané pravoslavné ikony.
Desku, která se má stát ikonou, v modlitbě odevzdávám Pánu, aby vedl mou práci a aby výsledné dílo sloužilo k Jeho slávě a k modlitbě člověka.
1. Příprava dřevěné desky
- Používám dobře vysušené dřevo z lípy nebo topolu.
- Deska může být plná nebo s vydlabanou středovou částí, tzv. kovčeg, může být různých tvarů.
- Povrch impregnuji klihem. Nanáším ho ve třech vrstvách.
- Na desku lepím plátno (pavoloku) namočenou v klihu. Používám jemný bavlněný tarlatan.
- Plátno pečlivě uhladím a nechám vyschnout. Slouží jako vrstva mezi dřevem a levkasem. Pomáhá zabránit praskání podkladu a zároveň vytváří pevný základ pro malbu.
Dřevo nese v sobě paměť stvoření. Připomíná dřevo kříže či archu. Plátno přilepené na desku spojuje hmotu s tím, co má být zjeveno.
2. Příprava levkasu (gessa)
- Levkas je směs křídy a klihu tvořící bílý, savý podklad pro malbu.
- Do směsi přidávám změkčující složky – med a olifu.
- Nanáším jej ve dvanácti tenkých vrstvách.
- Po každých třech vrstvách povrch brousím.
- Poslední vrstvu leštím do hladkého povrchu bez nerovností.
- Jeho úkolem je pevně spojit desku s vrstvou malby. Musí být pevný, rovnoměrně bílý, jednotný, hladký, bez škrábanců.
Levkas je jako prázdnota připravena přijmout a nést světlo. Dvanáct vrstev připomíná dvanáct kmenů Izraele a dvanáct apoštolů.
3. Přenos kresby
- Kresbu přenáším z předlohy na připravený levkas.
- Pro zachování tradice používám předlohy starých mistrů ikonopisu.
- Obrysy obtahuji tuší a linie zvýrazňuji rydlem.
- Pokud ikona nese ornamenty, ryji je do levkasu již v této fázi.
Každý obrys kresby je začátkem zjevení.
4. Zlacení
Používám starobylou techniku zlacení na poliment. V začátcích jsem používala také zlacení na mixtion.
- Vodní zlacení (poliment):
- • Na levkas nanáším v několika vrstvách poliment.
- • Zlato pokládám na alkoholem aktivovaný povrch.
- • Po zaschnutí je možné zlato leštit achátem.
- Olejové zlacení (mixtion):
- • Povrch levkasu se uzavírá šelakem.
- • Nanese se mixtion a po dosažení správného času se pokládají plátky zlata.
Zlato je symbolem nestvořeného Božího světla, záře Boží přítomnosti.
5. Příprava vaječné emulze
- Emulze je směsí žloutku, destilované vody a octa.
- Přidávám nardový olej a požehnanou vodu z Jeruzaléma.
- Slouží jako pojivo pro pigmenty, dodává barvám trvanlivost.
Žloutek symbolizuje nový život, voda očištění a pigment světlo.
6. Malba ikony
- K malbě používám vaječnou temperu smíchanou s pigmenty.
- Postupuji od tmavých tónů barev ke světlým.
- Barvu nanáším v tenkých lazurách, které musí důkladně vyschnout.
- Finální světla definují objem a výraz postav.
Prosvětlování je cesta podobná duchovnímu životu: přes postupné očišťování až k sjednocování.
7. Assist (zlaté šrafování)
- Jemné zlaté linie na oděvech Krista a svatých.
- Provádím je pomocí pivního susla nebo bílé vody na zlacení.
- Zlaté šrafování je znamením Boží milosti a světla.
8. Nápisy a svatozář
- Svatozář je zlatý kruh kolem hlavy svaté osoby.
- Nápisy identifikují zobrazené osoby a jsou nedílnou součástí ikony.
- Jméno spojuje obraz s jeho prototypem.
9. Lakování
- Po zaschnutí malby se ikona pokrývá olifou.
- Olifa prohlubuje barvy, sjednocuje povrch a chrání ikonu.
10. Posvěcení knězem
Z lidské práce se Boží milostí a modlitbou ikona stává prostředníkem k setkání s Bohem. Kéž nám k tomu Bůh žehná.