Technologický postup tvorby ikony

Tvorba pravoslavné ikony vychází z historicky ustálených technologických postupů byzantské tradice, které se formovaly v průběhu staletí v prostředí křesťanské ikonografie. Ikona není pouze uměleckým dílem, ale výsledkem přesně definovaného procesu, v němž se spojují řemeslná preciznost, znalost materiálů, tradice a modlitby. Každá fáze práce má svůj technologický i symbolický význam. Uvádím technologický postup, který používám při tvorbě ručně psané pravoslavné ikony.

Desku, která se má stát ikonou, v modlitbě odevzdávám Pánu, aby vedl mou práci a aby výsledné dílo sloužilo k Jeho slávě a k modlitbě člověka.

1. Příprava dřevěné desky

• Používám dobře vysušené dřevo z lípy nebo topolu.
• Deska může být plná nebo s vydlabanou středovou částí, tzv. kovčeg, může být různých tvarů.
• Povrch impregnuji klihem. Nanáším ho ve třech vrstvách.
• Na desku lepím plátno (pavoloku) namočenou v klihu. Používám jemný bavlněný tarlatan.
• Plátno pečlivě uhladím a nechám vyschnout. Slouží jako vrstva mezi dřevem a levkasem. Pomáhá zabránit praskání podkladu a zároveň vytváří pevný základ pro malbu.

Dřevo nese v sobě paměť stvoření. Připomíná dřevo kříže či archu. Plátno přilepené na desku spojuje hmotu s tím, co má být zjeveno.

2. Příprava levkasu (gessa)

• Levkas je směs křídy a klihu tvořící bílý, savý podklad pro malbu.
• Do směsi přidávám změkčující složky – med a olifu.
• Nanáším jej ve dvanácti tenkých vrstvách.
• Po každých třech vrstvách povrch brousím.
• Poslední vrstvu leštím do hladkého povrchu bez nerovností.
• Jeho úkolem je pevně spojit desku s vrstvou malby. Musí být pevný, rovnoměrně bílý, jednotný, hladký, bez škrábanců.

Levkas je jako prázdnota připravena přijmout a nést světlo. Dvanáct vrstev připomíná dvanáct kmenů Izraele a dvanáct apoštolů.

3. Přenos kresby

• Kresbu přenáším z předlohy na připravený levkas.
• Pro zachování tradice používám předlohy starých mistrů ikonopisu.
• Obrysy obtahuji tuší a linie zvýrazňuji rydlem.
• Pokud ikona nese ornamenty, ryji je do levkasu již v této fázi.

Každý obrys kresby je začátkem zjevení.

4. Zlacení

Používám starobylou techniku zlacení na poliment. V začátcích jsem používala také zlacení na mixtion.

• Vodní zlacení (poliment):
• • Na levkas nanáším v několika vrstvách poliment.
• • Zlato pokládám na alkoholem aktivovaný povrch.
• • Po zaschnutí je možné zlato leštit achátem.

• Olejové zlacení (mixtion):
• • Povrch levkasu se uzavírá šelakem.
• • Nanese se mixtion a po dosažení správného času se pokládají plátky zlata.

Zlato je symbolem nestvořeného Božího světla, záře Boží přítomnosti.

5. Příprava vaječné emulze

• Emulze je směsí žloutku, destilované vody a octa.
• Přidávám nardový olej a požehnanou vodu z Jeruzaléma.
• Slouží jako pojivo pro pigmenty, dodává barvám trvanlivost.

Žloutek symbolizuje nový život, voda očištění a pigment světlo.

6. Malba ikony

• K malbě používám vaječnou temperu smíchanou s pigmenty.
• Postupuji od tmavých tónů barev ke světlým.
• Barvu nanáším v tenkých lazurách, které musí důkladně vyschnout.
• Finální světla definují objem a výraz postav.

Prosvětlování je cesta podobná duchovnímu životu: přes postupné očišťování až k sjednocování.

7. Assist (zlaté šrafování)

• Jemné zlaté linie na oděvech Krista a svatých.
• Provádím je pomocí pivního susla nebo bílé vody na zlacení.
• Zlaté šrafování je znamením Boží milosti a světla.

8. Nápisy a svatozář

• Svatozář je zlatý kruh kolem hlavy svaté osoby.
• Nápisy identifikují zobrazené osoby a jsou nedílnou součástí ikony.
• Jméno spojuje obraz s jeho prototypem.

9. Lakování

• Po zaschnutí malby se ikona pokrývá olifou.
• Olifa prohlubuje barvy, sjednocuje povrch a chrání ikonu.

Materiály v ikoně

Dřevo – deska ikony

• Dřevo – nejčastěji lípa, topol, nebo cypřiš. Často se to liší regionálně.
• Dřevo musí být dobře vysušené, ošetřené proti škůdcům, někdy vyztužené, aby se nekroutilo.
• Často se uprostřed desky vytváří  tzv. “kovčeg” nebo “archa” je to mírně  prouhloubený střed desky, kde se vytváří samotná malba.
• Desky mohou mít kromě tradičních tvarů i tvary symbolické: kříž, chrám, kruh.
• Časté jsou diptychy (dvojdílné ikony), které se skládají ze dvou panelů spojených panty a triptychy (trojdílné ikony), složené ze tři panelů spojených panty. Jsou využívané i  jako přenosné – cestovní ikony.

Plátno – pavoloka

• Pavoloka (pavaloka) – tenké lněné nebo bavlněné plátno, které se na desku lepí klihem nebo želatinou.
• Slouží jako mezivrstva mezi dřevem a levkasem.
• Zpevňuje povrch a zabraňuje praskání malby.

Levkas – gesso

• Levkas – bílý křídový podklad, na který se nanáší malba.
• Jedná se o směs křídy (např.bolognská) a živočišního klihu (např. králičího, kožního nebo rybího). Křída musí být velmi jemná, čístá.
• Vytváří hladký, bílý povrch pro malbu.
• Nanáší se v mnoha vrstvách (obvykle osm vrstev a více).
• Mezi jednotlivými vrstvami se povrch brousí a na závěr se vybrousí do dokonale hladkého, bílého povrchu bez kazů.

Poliment – bolus

• Poliment – používá se při vodním zlacení, tzv. zlacení na poliment.
• Jedná se o jemnou jílovou vrstvu, která se smíchá s klihem a vodou  do konzistence smetany.
• Nanáší se v několika vrstvách na levkas a průběžně se brousí .
• Povrch polimentu musí být dokolnale hladký a bez vad. 
• Umožňuje následné leštění zlata achátem do vysokého, až zrcadlového lesku.
• Nejčastěji má červenou barvu, používá se však i žlutý nebo modrý. 

Mixtion

• Mixtion – používá se při olejovém zlacení.
• Jedná se o speciální lepidlo na zlacení, který umožňuje přilepit zlaté plátky bez použití polimentu a vody.
• Existují různé typy s rozdílnou dobou působení (např. 15 min, 3 hod, 12, hod, 24 hod). 
• Lepidlo se nanese na levkasový podklad a po uplynutí stanovené doby působení lze pokládat zlato. 

Zlato

• Zlato – je to velmi tenké plátkové zlato s různou ryzostí a barevným odstínem.  Nejčastější ryzost v ikonách je 22-23,75 karátů.
• Zlato může být: volné (položené na volných plátcích) – řeže se na speciálním pozlacovacím polštáři zlatnickým nožem a nanáší štětcem z veverky na polimentový podklad, transferové (“na papíru” ) – plátek je přichycen na papíru, manipulace je s ním jednodušší a používá se více u olejového zlacení. Práškové zlato a mušlové zlato na linky a drobné detaily.

Nástroje na zlacení

• Achát – je to hladký kámen zasazený nejčastěji do dřevěné rukojeti a slouží k leštění zlata při polimentovém zlacení. Plynulým přejížděním po povrchu se zlato vyleští až do vysokého lesku. Existují různé tvary: Oválný – na větší plochy, špičatý – na detaily a ornamenty, zahnutý – na hůře dostupná místa.
• Rydla jsou nástroje s ostrým hrotem používané k rytí linek a ornamentů do levkasu. 
• Razidla (punzy) jsou malé kovové nástroje s vyrytým vzorem na konci. Vzor se do zlata otiskuje tlakem nebo lehkým poklepem kladívkem. Používají se na  dekorativní vzory, tečkování a zdobení okrajů, svatozáře a pozadí ikony.

Pigmenty

• Pigmenty – jsou jemně mleté barevné prášky.
• Minerální pigmenty jsou nejtradičnější a velmi trvanlivé. Získavají se z nerostů a hornin (např. okry, malachit, azurit, rumělka, lapis lazuli).
• Organické pigmenty pocházejí z rostlin nebo hmyzu. Jsou méně trvanlivé (např. karmín, indigo, šafránová žluť, kraplak).
• Syntetické anorganické pigmenty, jsou dobře stabilní (např. ultramarín, kobaltová modř, titanová běloba).

Pojivo – vaječná tempera

• Vaječná tempera se připravuje z vaječného žloutku, vody a pár kapek octa nebo suchého bílého vína.
• Rychle schne, udržuje stálost barvy a vyznačuje se mimořádnou životností – malba může přetrvat stovky let. Umožňuje práci v lazurách a postupném vrstvení barev.

Štětce 

• Nejčastěji se používají jemné přírodní štětce z veverky, které výborně drží vodu a umožňují hladké tahy bez stop. Jsou ideální pro lazury, přechody a podmalby.
• Štětce z kuny (kolinsky) dobře drží tvar špičky a používají se ke kresbě jemných linek, tváří a rukou. Jsou vhodné na detaily. 
• Obvyklé velikosti: 0-1 pro detaily, 2-3 na tváře i oděvy, 4+větší plochy.
• Kvalitní syntetické štětce, jsou odolné, vhodné na větší plochy a cenově dostupnější. 

Lak

• Tradiční ochranná vrstva laku je olifa – lněný olej, který se nanáší až po úplném zaschnutí malby.
• Prohlubuje barvy, sjednocuje povrch, chrání malbu a vytváří lehký lesk.
• V současnosti bývá často nahrazována syntetickými laky, nebo šelakem.