Symbol umožňuje viditelný projev jinak neviditelné a nevyjádřitelné reality. V křesťanském pojetí však symbol není pouhým znamením či alegorií, ale účastí na skutečnosti, kterou zjevuje. Ikona proto není jen náboženským obrazem, nýbrž teologickým vyznáním víry vyjádřeným barvou a tvarem.
Ikonu můžeme chápat jako svátostný symbol – prostředek setkání mezi lidským a Božím. Pohled víry se nezastavuje u materiálu ani u estetické krásy, ale proniká k duchovní skutečnosti, která je skrze obraz zpřítomňována. Ikona užívá symbolickou řeč: barva, gesto, kompozice i světlo nesou teologický obsah. Každá fáze tvorby ikony – od přípravy desky až po poslední tah štětce – je nesena modlitbou a má svůj duchovní význam.
Následující přehled představuje základní teologickou symboliku ikon.

Pozadí ikony
- Zlaté pozadí – není znázorněním fyzického světla, ale světla nestvořeného, Boží slávy. Zlato vyjadřuje Boží transcendenci a zároveň skutečnost, že zobrazená postava již vstoupila do Božího království.
- Červené pozadí – barva života, krve a vítězství. Teologicky vyjadřuje Kristovo vítězství nad smrtí a zlem skrze oběť kříže.
- Modré pozadí – symbol tajemství a transcendence. Je barvou nebe a často barvou Matky Boží.

Symboly svatosti
- Svatozář (nimbus) – znamení účasti na Božím světle.
- Kříž ve svatozáři Krista – jedinečný znak Kristovy osoby. Kříž připomíná Jeho vykupitelskou oběť. Nápis Ο ὢΝ („Jsem, který jsem“, Ex 3,14) vyznává Krista jako vtěleného Boha.
- Mandorla – mandlovitá záře obklopující celou postavu, nejčastěji Krista, např. při Proměnění či Vzkříšení. Vyjadřuje tajemství Boží nepřístupnosti a slávy, která přesahuje lidské poznání.

Symbolika gest
- Žehnající pravá ruka – prsty složené do podoby písmen IC XC (zkratka jména Ježíš Kristus). Požehnání je udělováno Kristovou autoritou a v Jeho jménu.
- Žehnání třemi prsty – vyznání víry v Nejsvětější Trojici; dva zbývající prsty připomínají dvě přirozenosti Krista, lidskou a Božskou.
- Zvednutá ruka – výzva k obrácení a k přijetí Božího slova.
- Dvě dlaně otevřené na hrudi – postoj odevzdanosti při modlitbě a přijetí milosti.
- Dvě zvednuté ruce – intenzivní přímluvná modlitba.
- Ruce přitisknuté k tvářím – výraz smutku a účasti na utrpení.

Symbolika předmětů
- Svitek v ruce – Boží slovo, proroctví, Evangelium.
- Kniha v ruce u apoštolů – Evangelium, hlásání Evangelia. Pokud je kniha otevřená, často se jedná o sv. Marka, sv. Matouše, nebo sv. Jana.
- Kopí v ruce světce – duchovní boj a vítězství nad Zlem.
- Žebřík – duchovní vzestup, cesta askeze a sjednocení s Bohem.
- Jeskyně – prostor temnoty, symbol smrti a podsvětí; zároveň místo, kam sestupuje Boží světlo (např. při Narození či Vzkříšení).
- Réva – Kristus jako pravý vinný kmen a Církev jako ratolesti.
- Zlatý svícen – přítomnost Ducha svatého.
- Sedm svíček – plnost darů Ducha svatého.
- Červený kříž – mučednictví jako účast na Kristově oběti.
- Zlatá koruna – koruna života, odměna věrnosti.
- Hora – místo zjevení, duchovní vzestup a setkání s Bohem.

Oblečení
- Plášť – znamení duchovního zápasu; svatí jsou bojovníky víry.
- Andělé v byzantském oděvu dvořanů – vyjadřují jejich službu u nebeského Krále.
- Kožich – atribut svatých knížat, symbol jejich pastýřské a ochranitelské role.
- Tři hvězdy na plášti Panny Marie – vyznání jejího ustavičného panenství: před porodem, při porodu i po porodu. Pokud drží v náručí Krista, třetí hvězdu nahrazuje On sám – vtělené Slovo.

Církevní symboly
- Kalich – eucharistie, účast na Kristově těle a krvi.
- Nádoba s olejem – svátost pomazání, uzdravení a posílení Duchem svatým.
- Nádoba s vodou – křest jako vstup do nového života v Kristu.
- Alabastrová nádoba – plnost daru Ducha svatého a zasvěcení.

Symbolika barev
Barva není dekorací, ale nositelkou teologie. Význam barev nelze oddělit od konkrétní kompozice ikony.
- Červená – božství, život, oběť, mučednictví.
- Modrá – lidství, tajemství, moudrost, panenství.
- Zelená – nový život, duchovní růst, vítězství nad smrtí.
- Bílá – čistota, světlo proměnění, vzkříšení.
- Hnědá – askeze, mnišství, pokora.
- Černá – temnota hrobu či podsvětí, prostor bez Božího světla.
