Sestoupení do pekel – symboly, které většina lidí nevidí

JAK ČÍST IKONU SESTOUPENÍ DO PEKEL: symboly, které většina lidí nevidí.

Pojďme se spolu podívat na ikonu Sestoupení do pekel. V těchto dnech, kdy slavíme Kristovo zmrtvýchvstání, je krásné začít právě s touto ikonou. Vybrala jsem ruskou ikonu Dionýsia a jeho dílny: Sestoupení do pekel (1502–1503).

Ikona neukazuje prázdný hrob ani okamžik zmrtvýchvstání. Vede nás hluboko do temnoty, kde Kristus stojí nad rozbitými branami smrti a vytahuje Adama a Evu za zápěstí. Proč právě za zápěstí? Každý detail má svůj význam. Co všechno můžeme na ikoně najít a jak tomu porozumět? Může nám říci něco do naší přítomnosti?

Zastav se. Ztiš své myšlenky a nech se vtáhnout do její krásy…

Na první pohled je ikona plná pohybu, výrazných barev a postav. Možná ani nevíš, kam se dívat dřív. Začni jednoduše – uprostřed. KRISTUS.
On je ten, ke kterému vše směřuje. Svůj pohled zaměř na Něho. 

Na první pohled je ikona plná pohybu, výrazných barev a postav. Možná ani nevíš, kam se dívat dřív. Začni jednoduše – uprostřed. KRISTUS.
On je ten, ke kterému vše směřuje. Svůj pohled zaměř na Něho. 

Kristus je v zářícím zlatisto-žlutém rouchu, protkaném zlatými paprsky. Je to roucho,  které září světlem vzkříšení, světlem vítězství. Jeho postoj je klidný, ale plný síly. Je vítězem nad smrtí. Stojí na rozbité bráně pekel, která má tvar kříže – protože právě kříž přemohl brány smrti a zničil moc pekla. Důležitý detail: brány nejsou odemčené, ale rozbité. Co je rozbité, už nelze zavřít. Kristus rozbil brány smrti a tím jednou provždy zničil její moc.

Kříž najdeme i nad Kristovou hlavou, kde jej tři andělé vyzdvihují. To není náhoda. Kříž, který byl nástrojem smrti, se stal nástrojem vítězství nad smrtí.
„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16)

Pojďme dále…Krista obklopuje nebeské světlo bleděmodré barvy, naplněné anděly světla,  kteří Ho obklopují a doprovázejí. Když se zahledíš pozorněji, uvidíš, že andělé svými kopími porážejí padlé anděly tmy,  znázorněné níže v propasti temnoty.  V rukou drží bílé globusy se jmény ctností: láska, pokora, čistota, život, radost. Naproti tomu u padlých andělů vidíš nápisy neřestí: smrt, hřích, hněv, závist,nenávist, lstivost. A tak život vítězí nad smrtí, láska nad nenávistí, čistota nad poskvrnou, radost nad zármutkem.  Je to obraz vítězství nad hříchem.

Všimni si postav, které Kristus drží za ruce. Když se podíváš pozorněji, zjistíš, že je Kristus uchopuje za zápěstí. To je důležitý detail. Ne za dlaně, ale za zápěstí – pevně a jistě. Kristus uchopuje a vytahuje. On zachraňuje. Člověk se nemůže zachránit sám. To, co se na ikoně odehrává, je ZÁCHRANA.
„Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“ (Lk 19,10)

Těmi postavami jsou Adam a Eva – zastupující celé lidstvo. Spolu s dalšími jsou Kristem vyváděni ze smrti. Kristovy ruce jsou napnuté, v pohybu. Adam i Eva se nechávají vytáhnout. Volnou ruku i pohled směřují ke Kristu a nechávají se zachránit. Kristus sám, svou mocí, vyvádí člověka ze smrti.
„Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.“ (1 Kor 15,22)

Po obou stranách  stojí další postavy, které hledí směrem ke Kristu – ti, kdo čekali, zástup spravedlivých.

Na pravé straně vidíme sv. Jana Křtitele se svitkem. Za ním stojí Noe s malou archou. V pozadí jsou tři mládenci – Šadrak, Méšak a Abed-nego. Dále rozeznáváme proroky podle jejich oděvu a také krále podle koruny.

Na levé straně jsou praotcové Abraham, Izák a Jakub, spravedlivý Abel, král Šalamoun a král David, další proroci a spravedliví. Někteří se naklánějí blíž, v radostném přijetí chvíle, kterou očekávali.
„Vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta.“ (Žl 107,14)

Pod nohama Krista je temnota, peklo. A právě tam Kristus sestupuje.

Hádes – prostor temnoty a zla. Démony v různých pozicích, zasažené kopími andělského zástupu, který doprovází Krista. V temnotě jsou přítomni anděl a archanděl, kteří poutají satana. Jeden ho svazuje provazem, druhý ho drží za otevřená ústa a v ruce drží nástroj trestu. 

Nyní se ikona přestává jen vysvětlovat a začíná se otevírat.

 A teď… zkus na chvíli přestat číst….jen se nadechni…. a pohlédni…

Ten pohyb – z temnoty do světla – se může týkat i tebe. Tvého života. Tvé přítomnosti. 

Možná v té propasti uvidíš svou vlastní temnotu, bolest, strach, nebo hřích. Můžeš si to dovolit uvidět. Prožít. Možná přijdou slzy. Možná tichý výkřik z hloubky srdce…

KRISTUS je zde přítomný. Dovol mu sestoupit do své temnoty, aby tě mohl uchopil a vyvést na světlo.

Jeho ruka je stále natažená…možná pevněji, než čekáš….zůstaň ještě chvíli…dívej se…naslouchej….nech se vtáhnout ze tmy do světla…

„Jestliže vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodní.“ (Jan 8,36)

Možná tě na ikoně zaujala gesta rukou nebo u některých postav zahalené ruce. Není to náhodné. V některém z dalších článků se k tomu vrátíme.